Výcvik psů versus psí psychologie
Z praxe mohu konstatovat , že ne každý majitel si umí poradit schováním svého psa. Mezi nežádoucí chování patří agrese vůči ostatním psům, agrese či teritoriální nároky vůči majiteli nebo ostatním členům rodiny, značkování v bytě, či nepřetržitý štěkot obtěžující sousedy….atd.
A co stím dál? Bohužel se setkáváme s nezodpovědnýma páničkama , které se rozhodnou pro ně nejjednodušší způsob psa dát pryč, do útulku, nebo se ho zbavit jiným způsobem , psa nechat někde svému osudu. Bohužel jsou takové případy.
Další způsob je, najít řešení. Psí psychologie není tak úplně výcvik psa. Jde o to, že každé chování psa má nějakou příčinu, důvod proč tomu tak je… Lidé, kteří se psům nevěnují nebo i lidé, kteří se psům věnují, ale nemají dostatečnou praxi a zkušenosti s chováním psů se většinou nedopídí k pravé příčině chování, které se občas ukáže jako „banalita“ a při změně přístupu majitele ke svému psovi se problém záhy vyřeší.
Některé problémy na nápravu čekají déle. Záleží opět na správném odhalení příčiny problému, trpělivém a správném přístupu majitele, většinou pod odborným vedením instruktora, ale jak známo trpělivost plody přináší……
Nicméně by si každý pes zasloužil dostat příležitost k nápravě svého chování, tím spíš, že většinou na tomto chování má člověk vždy svůj menší či větší podíl….